Doplňme, že zákon č. 235/2004 Sb. v paragrafu 6 stanovuje, že plátcem se stane osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, jejíž obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhne 1 000 000 Kč. Slovy milion korun obratu za rok. Žádná velká částka to není. Nejde totiž o žádný zisk, ale pouze o obrat. U řemeslníků navíc zahrnuje nemalou položku v podobě dodaného materiálu. Skutečný zisk z obratu se proto může pohybovat jen řádu procent a teprve z tohoto zisku se daň vypočítá. Marže drobných podnikatelů jsou navíc spíše nízké, než vysoké. O jaký celkový předpokládaný hrubý zisk se tedy jedná? Jaký daňový přínos z další administrativy pro podnikatele bude mít tento fasádní stát?
Lze odhadnou předem, že minimální.
Připomene, že první pokus s registrem nespolehlivých plátců DPH dopadl podle očekávání žalostně. Po prvním roce své existence eviduje pouze 62 nespolehlivých plátců této daně. V registru není ani jeden subjekt v kategorii tržeb nad jednu miliardu korun. „Očekávání, že v registru nespolehlivých plátců DPH, který vznikl jako opatření proti daňovým únikům, uvíznou tisíce subjektů, se nenaplnily,“ rekapituluje první rok fungování analytička firmy Bisnode Petra Štěpánová. (zdroj: http://1url.cz/uh3X)
Snahy ministerstva financí by se daly pokládat proto za komické, kdyby nezatěžovaly zcela zbytečně život drobným podnikatelům. Z 300 tisíc malých podnikatelů s ročním, obvykle spíše nízkým, ziskem se žádné nové doplňkové super výběry daní nevyberou a ex premiér Spojeného království, Tony Blair, by to zkušenostmi ze své vlastní praxe našim „novo-tvůrcům“zákonů snadno dokázal.
Skutečným záměrem údajného boje proti daňovým únikům je zjevně jen propaganda. Potěmkiáda. Na skutečné neplatiče totiž nikdo nic nevymýšlí a zřejmě ani neplánuje. Podíváme-li se na poslední lucemburské odhalení, lze snadno zjistit, kdo by daně platit měl a neplatí je. Drobní živnostníci se stali doslova terčem současné vládní administrativy. Jsou propagandou označováni za parazity, neplatiče a pomalu už škůdce společnosti. Tak je označovali i bolševici v padesátých letech. Hospodářská komora a další instituce by proto měly hodně a hodně zpozornět. Dech minulého režimu už je zjevně cítit.